Vodní svět
Aktualizované dne 20. Prosince 2008
Dnes je
RSS
Anketa
Statistika
Kategorie (ostnoploutví vrankovití)
Vranka obecná
Latinsky: Cottus gobio
Slovensky: Hlaváč obyčajný
Anglicky: Bullhead
Řád: ostnoploutví
Čeleď: vrankovití
Potrava: všežravec
Délka života: 8 let
Pohlavní dospělost: 2 až 3 rokem
Doba rozmnožování: březen až duben
Běžná velikost: 8 až 12 cm
Maximum: 15 cm
Popis:
Vranka je poměrně drobnou rybkou nepřesahující většinou délku 15 cm. Na první pohled na ní upoutá široká hlava s velikou tlamou a do všech stran rozprostřené dobře vyvinuté ploutve. Počet a uspořádání ploutví je stejné jako u všech ostnoploutvých ryb, což znamená, že hřbetní ploutve jsou dvě a břišní jsou posunuty poměrně daleko dopředu, jen kousek za úroveň prsních. Prsní ploutve jsou široké a podobají se vějířům. Břišní ploutve pak slouží odborníkům k rozlišení tohoto druhu od vranky pruhoploutvé. U vranky obecné jsou krátké a nedosahují k řitnímu otvoru, nelze na nich najít souvislé pruhování a jejich poslední paprsek je relativně dlouhý, v každém případě sahá dál než do poloviny délky ploutve. Je rybou čistých chladných vod s kamenitým dnem a dostatkem úkrytů. Pokud tyto podmínky má, je na takové lokalitě naprosto běžným druhem. Vzhledem ke své citlivosti ale z mnoha vod vymizela a dnes je na seznamu chráněných druhů. Vyskytuje se v pstruhových a lipanových tocích na celém našem území, v minulosti byla dokonce prokázána z pražského úseku Vltavy (okolí Štvanice). Její početnost kolísá s měnící se kvalitou vod, úpravami toku apod. Vranka obecná obývá tekoucí vody pstruhového a lipanového pásma. Její výskyt se v podstatě kryje s výskytem pstruha a lipana. Vyhledává úseky s kamenitým dnem, kde se ukrývá mezi kameny nebo v dutinách pod nimi. Protože nemá plynový měchýř pohybuje se pomalými a neobratnými poskoky. Cítí-li se ohrožena, neprchá nikam daleko, ale pokouší se ukrýt. Aby co nejvíc unikala pozornosti nepřátel, je aktivní hlavně za šera a v noci. Její potravou jsou larvy jepic, pakomárů, pošvatek, chrostíků nebo se živí muchničkami, anebo drobní korýši (blešivci, beruška vodní). Vzácně loví i větší kořist. V minulosti byla obviňována, že škodí tím, že konzumuje jikry a plůdek lososovitých ryb. Tato skutečnost nebyla ve větší míře prokázána, naopak vranka sama je častou potravou velkých pstruhů. Vranka je poměrně významnou rybou zejména na pstruhových vodách. V některých horských potocích je spolu se pstruhem jedinou rybou, která se tam trvale vyskytuje a představuje pro větší exempláře pstruha důležitou část potravy. Kromě toho má i bioindikační význam – vody s jejím výskytem lze pokládat za čisté a vhodné k chovu lososovitých ryb.
Rozpoznávací znaky:
Ploché tělo.
Široká tlama (bez vousků).
Hnědé skvrnité zbarvení.
Břišní ploutve nedosahují k řitnímu otvoru.
Pokud jsou na břišních ploutvích skvrny, pak nikdy netvoří pruhy.
Poslední paprsek břišních ploutví je delší než polovina celkové délky ploutve.
Latinsky: Cottus gobio
Slovensky: Hlaváč obyčajný
Anglicky: Bullhead
Řád: ostnoploutví
Čeleď: vrankovití
Potrava: všežravec
Délka života: 8 let
Pohlavní dospělost: 2 až 3 rokem
Doba rozmnožování: březen až duben
Běžná velikost: 8 až 12 cm
Maximum: 15 cm
Popis:
Vranka je poměrně drobnou rybkou nepřesahující většinou délku 15 cm. Na první pohled na ní upoutá široká hlava s velikou tlamou a do všech stran rozprostřené dobře vyvinuté ploutve. Počet a uspořádání ploutví je stejné jako u všech ostnoploutvých ryb, což znamená, že hřbetní ploutve jsou dvě a břišní jsou posunuty poměrně daleko dopředu, jen kousek za úroveň prsních. Prsní ploutve jsou široké a podobají se vějířům. Břišní ploutve pak slouží odborníkům k rozlišení tohoto druhu od vranky pruhoploutvé. U vranky obecné jsou krátké a nedosahují k řitnímu otvoru, nelze na nich najít souvislé pruhování a jejich poslední paprsek je relativně dlouhý, v každém případě sahá dál než do poloviny délky ploutve. Je rybou čistých chladných vod s kamenitým dnem a dostatkem úkrytů. Pokud tyto podmínky má, je na takové lokalitě naprosto běžným druhem. Vzhledem ke své citlivosti ale z mnoha vod vymizela a dnes je na seznamu chráněných druhů. Vyskytuje se v pstruhových a lipanových tocích na celém našem území, v minulosti byla dokonce prokázána z pražského úseku Vltavy (okolí Štvanice). Její početnost kolísá s měnící se kvalitou vod, úpravami toku apod. Vranka obecná obývá tekoucí vody pstruhového a lipanového pásma. Její výskyt se v podstatě kryje s výskytem pstruha a lipana. Vyhledává úseky s kamenitým dnem, kde se ukrývá mezi kameny nebo v dutinách pod nimi. Protože nemá plynový měchýř pohybuje se pomalými a neobratnými poskoky. Cítí-li se ohrožena, neprchá nikam daleko, ale pokouší se ukrýt. Aby co nejvíc unikala pozornosti nepřátel, je aktivní hlavně za šera a v noci. Její potravou jsou larvy jepic, pakomárů, pošvatek, chrostíků nebo se živí muchničkami, anebo drobní korýši (blešivci, beruška vodní). Vzácně loví i větší kořist. V minulosti byla obviňována, že škodí tím, že konzumuje jikry a plůdek lososovitých ryb. Tato skutečnost nebyla ve větší míře prokázána, naopak vranka sama je častou potravou velkých pstruhů. Vranka je poměrně významnou rybou zejména na pstruhových vodách. V některých horských potocích je spolu se pstruhem jedinou rybou, která se tam trvale vyskytuje a představuje pro větší exempláře pstruha důležitou část potravy. Kromě toho má i bioindikační význam – vody s jejím výskytem lze pokládat za čisté a vhodné k chovu lososovitých ryb.
Rozpoznávací znaky:
Ploché tělo.
Široká tlama (bez vousků).
Hnědé skvrnité zbarvení.
Břišní ploutve nedosahují k řitnímu otvoru.
Pokud jsou na břišních ploutvích skvrny, pak nikdy netvoří pruhy.
Poslední paprsek břišních ploutví je delší než polovina celkové délky ploutve.
Aktualizované dne 20. Prosince 2008