Vodní svět

Aktualizované dne 20. Prosince 2008

Filtrace

Filtrace

Filtrace nám v akváriu napomáhá udržovat potřebnou biologickou rovnováhu. Bylo by však zavádějící spoléhat se při provozu akvária na jakýkoliv filtr, jako na technické zařízení, které nás zcela zbaví starostí s údržbou vody v naší nádrži. I ten technicky nejdokonalejší, nejdražší filtr renomované značky ve většině případů nemůže zajistit trvale a dlouhodobě takovou kvalitu vody, že bychom se obešli bez pravidelné částečné výměny vody a odkalování štěrkového dna.

V každém akváriu vznikají z výkalů ryb, nespotřebované potravy, odumřelých částí rostlin odpadní látky, které se ve vodě rozkládají a vznikají postupně nejrůznější sloučeniny dusíku, které při překročení určitých hodnot pak působí toxicky na ryby. První a nejnebezpečnější takovou sloučeninou vznikající z organicky vázaného dusíku, který je mineralizován amonizačními bakteriemi (proces amonifikace), je amoniak NH3. Plynný amoniak (čpavek) je také přímým produktem dusíkatého metabolismu u ryb, kdy se do vody uvolňuje podstatnou mírou jejich žábrami. Toxicita čpavku závisí na hodnotě pH vody, kdy při vyšších hodnotách pH nad 7,0 stoupá ve vodě podíl velmi toxického amoniaku NH3 na úkor méně škodlivého amonného kationtu NH4+ (při pH 7,0 je 0,55% NH3, při pH 8,0 5,21%, při pH 9,0 až 35,46% NH3). V kyselé vodě s pH pod 7,0 je tedy prakticky přítomné už jenom téměř neškodné amonium NH4+, které je současně také zdrojem dusíku pro výživu rostlin.

Amoniak je dále oxidací (za přístupu kyslíku) pomocí nitritačních bakterií přeměněn na stále ještě pro ryby škodlivé dusitany NO2 (proces nitritace). Tyto jsou pak v další fázi nitratačními bakteriemi oxidovány na dusičnany NO3 (proces nitratace), které jsou rybám nebezpečné už jen ve velmi vysokých koncentracích. Dusičnany jako konečný produkt oxidace těchto sloučenin, tzn. koloběhu dusíku nazývaného jako nitrifikace, se ve vodě hromadí a jejich únosnou hodnotu udržujeme v naší nádrži pouze pravidelnou částečnou výměnou vody. Celý průběh procesu nitrifikace je závislý na dostatku kyslíku, probíhá pouze v aerobním (kyslíkatém) prostředí.

V prostředí anaerobním (bezkyslíkatém či při velmi nízkém obsahu kyslíku) může probíhat denitrifikace, kdy při opačném postupu denitrifikační bakterie využívají kyslík z dusičnanů, které jsou redukovány na dusitany a dále na molekulární dusík. Při nedostatku kyslíku však mohou probíhat i velmi nebezpečné hnilobné procesy, kdy vznikají zapáchající a pro ryby jedovaté látky jako metan nebo sirovodík.

Nebezpečné hodnoty sloučenin dusíku narušující zdravotní stav ryb (orientačně zjistíme komerčně prodávanými testy - pomocí tzv. kapkové analýzy):

  • amoniak (NH3) - 0,1 mg/l i méně dle citlivosti některých druhů ryb, smrtelné již od 0,2 mg/l
  • dusitany (NO2) - 0,1-0,4 mg/l, smrtelná koncentrace kolem 0,5 mg/l
  • dusičnany (NO3) - až 100-120 mg/l i více, avšak některé citlivé ryby i mnohem méně

V akváriích s nepříliš velkým počtem ryb, dobře rostoucími rostlinami, kde je množství produkovaných odpadních látek malé, není však potřeba vůbec filtrovat vodu. Přirozenou biologickou filtraci a tím odbourávání odpadních látek zde v dostatečné míře za přítomnosti nezbytného kyslíku zajišťují bakterie, které jsou přítomny po celém akváriu, nejvíce ve štěrkovém dně, ale i na dekoraci, rostlinách, skle apod. Určité množství dusíku spotřebují pro svou výživu i bujně rostoucí porosty rostlin. Ve většině případů je ale počet ryb a množství jim dodávané potravy větší, než by odpovídalo přirozené schopnosti samofiltrace akvária a tím pádem je nutné zajistit dodatečné odbourávání odpadních látek pomocí nejrůznějších filtrů.

Mechanická filtrace - jejím účelem je odstranit z vody rozptýlené nečistoty a drobné částice, nedokáže však vyčistit zakalenou vodu od již rozpuštěných látek. Mechanické filtry je proto potřeba pravidelně a často čistit, aby se zachycené nečistoty nerozkládaly a nezatěžovaly vodu. Po čase se v nich však usadí bakterie a takový filtr pak začne vodu filtrovat také biologicky.

Biologická filtrace - filtraci zajišťují ve filtru usazené nitrifikační bakterie, kdy při oxidaci, tj. za přítomnosti kyslíku, probíhají procesy odbourávání dusíkatých sloučenin. Pro účinnou filtraci je potřeba dostatečně velký objem filtrační hmoty a její správná struktura, která má zajistit co největší vnitřní plochu pro usazení bakterií.

Základní rozdělení nejběžnějších typů filtrů:

  • vnitřní filtry - Jsou umístěné přímo v akváriu, objem filtrační hmoty je menší, filtry se zabudovaným vlastním čerpadlem pak v menších nádržích vytváří intenzivnější proud vody.
  • vnitřní molitanový filtr poháněný vzduchovacím motorkem - nejednodušší, nejlevnější, filtr využívá stoupání vzduchu, který před sebou tlačí vodu a zároveň ji za sebou nasává
  • vnitřní filtr z čerpadlem u hladiny a molitanovým blokem, přes který je voda nasávána
  • vnitřní ponorný elektrický filtr s vlastní uzavřenou nádobou na filtrační hmotu
  • vnější filtry - Jsou umístěné mimo nádrž, objem filtrační hmoty může být větší než u vnitřních filtrů - tzn. může probíhat ve větším rozsahu biologická filtrace. Voda se čerpadlem přivádí a vrací zpět pomocí hadic nebo trubek. Můžeme použít profesionálně vyráběné venkovní tzv. hrncové filtry nejrůznějších značek anebo si technicky zruční akvaristé mohou levněji vyrobit vlastní venkovní filtr. Je potřeba dát pozor na nebezpečí vytečení vody z nádrže, tzn. kontrolovat těsnost všech spojů ve filtru.
  • půdní filtry - skládají se z plastového roštu položeného na dně pod štěrkem, odkud je voda čerpána a proudí přes dno od shora dolů případně i opačným směrem. Tyto filtry jsou sice zpočátku dostatečně účinné, ale posléze se špatně čistí a jsou naprosto nevhodné pro rostliny, neboť díky nepřirozenému proudění ve dně omezují jejich růst blokací příjmu živin kořeny.

Filtrační materiály

    • polyuretanová pěna (tzv. molitan, bioakvacit, biomolitan, filtren apod.) - nejužívanější a zároveň nejvhodnější, má velkou vnitřní plochu pro usazování bakterií, je trvanlivý a snadno propíratelný, vyrábí se v  různé poréznosti, od velmi jemných až po různě hrubé materiály
    • keramika, štěrk, umělohmotná tělíska - plocha pro usazení bakterií je menší oproti molitanu, slouží hlavně pro zachycení hrubších nečistot, např. ve velkém vnějším filtru z několika samostatnými komorami se používají ve vstupní části pro předfiltraci, stejnou úlohu také splní velmi hrubý molitan
    • silonová střiž, perlonová vata - menší trvanlivost oproti molitanu, hůře se čistí, je nutné ji tedy častěji měnit, použití opět jako předfiltr, nepoužívat v poslední vrstvě ve filtru, hrozí uvolňování jednotlivých vláken do vody, POZOR ! tzv. kosmetická vata je nevhodná - případně skelná vata, taktéž nevhodná, neboť její jemné úlomky se můžou uvolnit do vody a škodit rybám
    • aktivní uhlí - uplatní se pouze v případě, kdy je nutné odstranit z vody např. chemikálie použité při léčení rybek, pro trvalé použití jako filtrační materiál se nehodí, neboť se po krátké době zanáší a další škodliviny z vody již neabsorbuje
    • rašelina - filtrování přes rašelinu slouží k okyselování vody (snižuje pH), avšak ne každý druh rašeliny je vhodný.
    Zaběhnutí filtru a jeho údržba

    U nově založeného akvária nám nově instalovaný filtr zatím neplní zcela svoji úlohu, tj. napomáhání odbourávání škodlivin z vody. Určitou dobu totiž trvá, zpravidla 3-4 týdny, než se ve filtrační hmotě usadí v dostatečné míře všechny skupiny bakterií zajišťujících následně biologickou filtraci. Během této doby je vhodné mít v nádrži zatím pouze menší počet nenáročných a odolných druhů ryb, které přiměřeně a velmi mírně krmíme. Při jakémkoliv překrmení nebo při okamžitém vpuštění velkého počtu ryb hrozí v takto čerstvě zařízené nádrži otrava ryb čpavkem a dusitany! Pokud zkusíme změřit hodnoty např. dusitanů (NO2) a dusičnanů (NO3), měly by zpočátku vyšší hodnoty dusitanů (NO2) zhruba po čtrnácti dnech začít pomalu klesat. Z původních 0,2-0,3 mg/l NO2 k hodnotám 0,1 mg/l a postupně až na neměřitelné hodnoty. Zároveň dochází k pozvolnému nárůstu téměř neškodných dusičnanů (NO3).

    POZOR !!!
    Filtr a filtrační náplně je posléze nutné pravidelně čistit, neboť při zanedbání údržby se snižuje jak průtok vody filtrem, tak také při poklesu obsahu kyslíku klesá jeho účinnost. U zanedbaného a zaneseného filtru může nastat ta situace, že při delším výpadku elektřiny začnou hlavně v uzavřeném vnitřním či venkovním filtru pobíhat hnilobné procesy a po opětovném rozjetí takto znečištěného filtru hrozí otrava ryb. Filtrační náplně je vhodné propírat nejlépe ve vodě předem odpuštěné z vlastní nádrže, případně pouze ve vlažné odstáté vodovodní vodě. Při použití horké a navíc chlorované vodovodní vody totiž hrozí, že bakterie usazené ve filtrační náplni téměř všechny zlikvidujeme a byl by pak nutný určitý čas pro znovurozběhnutí biologické filtrace.

    Filtr v žádném případě na delší dobu nevypínáme, např. noční vypínání, aby hlučný filtr s bublající vodou nerušil spáče ve stejné místnosti, kde je umístěno i akvárium. Filtrace musí běžet nepřetržitě! Jinak nedojde vůbec k nastartování očekávané biologické filtrace. V nočních hodinách také podstatně klesá ve vodě obsah kyslíku díky tomu, že rostliny žádný kyslík při zastavené fotosyntéze neprodukují a navíc jej během noci sami spotřebovávají.

    Na otázku, jaký konkrétní filtr si na akvaristickém trhu z nepřeberné nabídky vybrat, je velmi těžké odpovědět. V dřívějších dobách nebyla ještě akvarijní technika na takové kvalitativní úrovni jako dnes a přesto i při použití jednoduchých molitanových vzduchem poháněných filtrů nebyly žádné větší problémy s kondicí ryb a růstem rostlin. Nyní při instalaci zbytečně výkonných filtrů a čerpadel, kdy objem vody v nádrži je několikrát za hodinu přefiltrován, má nemálo akvaristů problémy s růstem rostlin, neboť téměř veškeré živiny, přístupné jinak snadno pro rostliny, jsou usazené ve filtru, kde rychle oxidují a stávají se tak pro rostliny nedostupnými či hůře využitelnými. Mnoho akvaristů má svůj ověřený způsob filtrace, oblíbenou značku filtru, případně filtr vlastní výroby, na tyto nedají dopustit a budou je vehementně obhajovat a doporučovat. Záleží nejen na financích, které chceme do filtru investovat, ale hlavně na výsledném typu našeho akvária. Jak už bylo řečeno, rostlinami hustě osázené akvárium s přiměřeným počtem rybek žádnou filtraci nepotřebují. Nezbytné je pouze zajištění mírného proudění vody. Avšak naopak, nádrž bez rostlin a velký počet ryb vyžadují opravdu velmi intenzivní filtraci. V každém případě je ale nutné, vždy odkalovat dno a pravidelně měnit část vody, neboť filtry nám tuto práci zcela nahradit nemohou.

    Další pomůcky

    Každé akvárium potřebuje mimo základního technického vybavení také další nejrůznější drobné pomůcky sloužící pro zajištění pravidelné údržby i pro běžný provoz nádrže.

    • odkalovací zvon
    • hadice, kbelík
    • magnetická stěrka na sklo
    • stěrka na sklo se žiletkou
    • síťka na odchyt rybek
    • teploměr
    • krmítko na živou potravu
    • testy pro stanovení parametrů vody (pH, celková či uhličitanová tvrdost vody, dusitany, dusičnany...)

       
      Aktualizované dne 20. Prosince 2008