Vodní svět

Aktualizované dne 20. Prosince 2008

Bakteriální onemocnění

Bakteriální onemocnění

Různé bakteriální onemocnění ryb jsou velmi časté. Jejich jednoznačné druhové určení je možné jen ve speciálně vybavených laboratořích. Bakterie se vyskytují v řadě různých kmenů, lišících se citlivostí vůči antibiotikům, účinná léčba je vždy velmi komplikovaná. Vedle střevních nemocí vyvolávají např. bakterie rodů Aeromonas, Pseudomonas, Vibrio také různá kožní onemocnění, která se projevují např. výskytem různých vředů na kůži, zánětů, skvrn, krevních podlitin, vyblednutím či ztmavnutím určitých míst na těle apod.
 

  • bakteriální rozpad ploutví - poměrně běžná bakteriální infekce, objevují se bělavá místa na tlamce, šupinách i ploutvích, která se postupně zvětšují, třepí se ploutve, odpadávají jejich okraje a postižená místa napadají plísně.
    Léčba je možná u počínají nákazy některými běžnými léky (GeneralTonic, Acriflavin, FungiStop, metylénová modř).
     
  • tuberkulóza Mycobacterium - jedná se o jednu z nejnebezpečnějších nemocí ryb. Jednoznačné určení může být provedeno pouze při mikrobiologickém vyšetření, neboť příznaky jsou dosti nespecifické a mnohé se vyskytují i u jiných chorob. Nemoc se projevuje hubnutím ryb, vyklenutým hřbetem, zkřivením páteře, ryby přestávají přijímat potravu, špatně plavou, mají vyboulené oči, propadlé břicho, vybledlé barvy nebo nepřirozeně ztmavnutou část těla, šupiny jsou zježené či některé vypadávají, na kůži se objevují krvavé boláky až otevřené vředy, dochází k rozpadu ploutví. Nemoc podporují velmi špatné životní podmínky pro ryby (přerybněné nádrže, stará voda s vysokou koncentrací škodlivých dusíkatých látek, nevhodná výživa). Při prokázání hromadné nákazy tuberkulózou je lepší nemocné ryby utratit, zničit rostliny a celou nádrž se zařízením důkladně dezinfikovat.
    Léčba neexistuje !!! Někdy doporučovaná léčba pomocí antibiotik je u ryb neúčinná. Bakterie se množí velmi pomalu a nemoci je proto potřeba předcházet udržováním čistoty akvária, nepřerybňováním nádrže, kvalitní výživou a krmením, udržovat rybám co nejlepší životní podmínky.
    Přenos rybí tuberkulózy je možný, ale velmi raritní, i na člověka. Týkalo by se to však pouze osob s oslabenou imunitou, kdy existuje malé riziko v tom případě, pokud by takový akvarista dlouhou dobu pracoval holýma rukama (navíc s drobným poraněním, říznutím apod.) v nádrži silně napadené mykobakteriózou, v tomto případě může dojít k vyvolání lokální kožní tuberkulózy, která je však u člověka léčitelná antibiotiky. Důležité je při práci v zamořených akváriích dodržování základní hygieny.

 
  • infekční vodnatelnost - předpokládá se, že skutečným původcem je virová nákaza, kterou následně doprovází, podporují a komplikují některé bakterie. Může se však také jednat o tzv. nespecifickou infekční vodnatelnost, způsobenou několika druhy bakterií bez primární virové infekce. Mezi charakteristické příznaky patří nápadně nafouklé břicho, zježené šupiny a vystouplé oči. Typické jsou také vodnaté puchýřky mezi šupinami. Nahromadění tekutiny v břišní dutině může nastat i z jiných příčin - porucha funkce ledvin, nevhodné krmení. Nemoc propuká u ryb oslabených nesprávnou výživou, špatnými podmínkami v akváriu, stresovaných podchlazením, transportem apod. Infekce může být trvale přítomna v nádrži bez zjevných příznaků na rybách, ale projeví se až při jakémkoliv oslabení ryb.
    Léčba je velmi problematická a možná pouze u ryb v počátečním stadiu nemoci pomocí některých protibakteriálních léčiv (antibiotika, sulfonamidy). Napadené ryby je nutné ihned izolovat, nádrž vydezinfikovat. U této nemoci bohužel platí, že je vhodnější napadené ryby utratit vzhledem k nákladné a problematické léčbě.
    !!! Při častém a nevhodném použití antibiotik hrozí možnost navození rezistence - tzn. že bakterie jsou vůči antibiotiku odolné, léčba je pak neúčinná. Antibiotika mají také u ryb vedlejší účinky, potlačují následně přirozenou odolnost ryb vůči dalším infekcím. !!!

 
  • bakteriální infekce Flexibacter, Cytophaga - časté onemocnění projevující se bělavým okrajem tlamky, ale mohou vznikat i plošné, jakoby "zaplísněné", části těla, kdy se jedná o bakterie usazené ve větších chuchvalcích. Často však tyto příznaky mizí, případně se vůbec neobjevují a ryby pak provází ztížené, zrychlené dýchání, které končí ztuhlou a přivřenou nebo také nápadně rozevřenou tlamkou. Dolní čelist je v tomto případě oteklá a zduřelá, s olupující se okolní kůží a poškozenou vnitřní sliznicí v tlamce. Běžný je také bělavý nitkovitý trus, dlouho se držící u řitního otvoru, v tomto případě se však nejedná o střevní bičíkovce.
    Léčba je většinou málo úspěšná, průběh onemocnění je poměrně rychlý. Běžná antibiotika jsou na uvedené rody bakterií neúčinná, výjimečně mohou zabírat některá léčiva (Furanace P, furazolidon).

 
Aktualizované dne 20. Prosince 2008